Vzpomínky. Karikatura z 11. 3. 2025 v CTXT
Kniha vzpomínek tohoto rázovitého muže, na jejíž obálce je jeho fotografie z doby před 150 lety, s názvem "Juan Carlos I. Smíření" se téměř měsíc po vydání ve Francii začala prodávat ve Španělsku. Smíření" se ve Španělsku začalo prodávat téměř měsíc po svém vydání ve Francii.
Není třeba ji číst, natož kupovat, protože média v několika zemích již dobře popsala ty nejpoučnější části auto-hagiografie. Nic nového v ní však nenajdete, kromě drbu, že se považuje za"jediného Španěla, který po téměř 40 letech služby nedostává důchod".
Mezi mnoha pochybnými obchody je i drobnost, že dostal 100 milionů dolarů od zesnulého krále Saúdské Arábie Abdulláha krátce poté, co uspořádal kampaň na facelift a připnul mu Zlaté rouno (Zlaté rouno je podpisový dar královské rodiny, ve skříni s dary jich musí mít schované tisíce).
Na téma vyřezávání 100 kilogramů pod rukou výměnou za to, že ví, co, Juanca řekl, že to byl "dárek" (který schválil Corině, své tehdejší "milence") a že nevěděl, "jak ho odmítnout", stejně jako mnoho dalších"malých dárků", které nashromáždil. Zdůraznil také, že tyto peníze měly zajistit jeho důchod a tak dále, podobně jako někdo, kdo si uzavře penzijní plán nebo si spoří pár eur do prasátka.
Tento parazit je tak somatizovaný, že Španělsko bylo jeho cortijo, že o svých lumpárnách mluví tak přirozeně a bezostyšně, až je to děsivé.
Sloní řezník se jako správný autor vydal na turné rozhovorů, aby propagoval svůj fiktivní román. V jednom z nich na stanici France 3 řekl něco, co není nic jiného než anekdota, která ho má udělat "dobrým" nebo "milým", a nakonec vypadá jako blbec. Nebo sympatický a nakonec vypadá jako osel.
Podle Juanca mu vrah a diktátor Ausgusto Pinochet, který se ve Španělsku objevil po smrti svého vražedného kolegy a diktátora Francisca Franca, řekl, když cestovali autem: "Vaše Výsosti, musíte to udělat jako Franco, musíte udělat přesně to samé." Podle emeritního prezidenta:"Řekl jsem mu: 'Ano, ano, samozřejmě', ale pak jsem udělal to, co Španělé skutečně chtěli". Zkrátka neměl odvahu postavit se Pinochetovi a poslat ho do háje, místo toho působil jako ciceron atentátníka.
O Juancově náklonnosti k Francovi nejsou žádné zprávy, přestože někteří lidé se nyní domnívají, že objevili sud s prachem. Sám se k tomu již několikrát přiznal.
Juan Carlos se od frankistických kořenů svého dědictví nikdy výslovně nedistancoval, jednak proto, že nemohl a nechtěl. Tak už to s historickou "pamětí" u některých bývá, má nevysvětlitelné mezery, když jde o to, vyžrat diktátorovi zadek.
Ale nejen to. Když Franco ještě nebyl definitivně mrtvý, mladý Juan Carlos mu skládal poklony.
Juanca v rozhovoru pro švýcarskou televizi v roce 1970 (ten lidový chlapík tam z nějakého důvodu často jezdil). Od roku 1973 se již angažoval v saúdskoarabském ropném byznysu.
Někdo by samozřejmě mohl říct, že tak to tehdy chodilo, že každý by si vsadil a tak dále. Takže pro dobro Španělska musel přísahat věrnost frankismu a věrnost zásadám Národního hnutí.
Několik desetiletí poté, co Juanca diktátorovi snědl zadek, se pevně držel Frankova mandátu a emotivně vzpomínal na poslední lízání*, které mu dal na smrtelné posteli, pouhý den předtím, než si kopl do zadku.
"Den před svou smrtí mě Franco vzal za ruku a řekl mi: "Vaše Výsosti, žádám vás jen o to, abyste zachoval jednotu Španělska."
*Snímky z dokumentárního filmu Miguela Courtoise "Já, Juan Carlos I., španělský král" z roku 2015.
To vše je však více než zastaralé, a proto se SNS už šest let neptá plebsu na monarchii, což je důsledek zděděných dobrých návyků nedělat lidem potíže.
Smíření neodpovídá svému názvu, protože aby mohlo dojít ke smíření, musí se na něm podílet všechny strany. Není to něco, co lze jednostranně vyhlásit a odsoudit. Není to ani výzva ke smíření. Je to další rozmar ziskuchtivce, který převzal moc po frankistech a zvykl si na to umlčené a zdeptané Španělsko, o němž se domníval, že je jeho dědicem a novým majitelem.
