Charlie Hebdo vydal speciální 32stránkové číslo k desátému výročí útoku na redakci.
7. ledna 2015 vnikli dva bratři Chérif a Saíd Kouachiové do sídla satirického týdeníku Charlie Hebdo v Paříži a zavraždili dvanáct lidí. Osm z nich byli zaměstnanci redakce: pět karikaturistů (Wolinski, Cabu, Honoré, Tignous a šéfredaktor Charb), korektor (Mustapha Ourrad), psychoanalytička (Elsa Cayat) a antineoliberální ekonom (Bernard Maris, známý jako "Oncle Bernard").
Karikatura, základní právo
V tomto speciálu jsou mimo jiné zveřejněny výsledky průzkumu, který pro Nadaci Jeana-Jaurèse provedla společnost Ifop. Stále více lidí hájí právo na smích. A dokonce se smát Bohu.
Výsledky průzkumu ukazují, že 62 % respondentů podporuje"právo provokativně kritizovat náboženskou víru, symbol nebo dogma".
76 % respondentů se domnívá, že"svoboda projevu je základním právem a že svoboda karikatury je jedním z nich". V roce 2012 si to myslelo pouze 58 % respondentů. Nárůst o téměř 20 % za dvanáct let není nijak závratný.
Výsledky jsou zveřejněny také v odpovědi na otázku týkající se rozhodnutí deníku The New York Times přestat zveřejňovat politické karikatury. Šedesát šest procent respondentů uvedlo, že s tímto rozhodnutím nesouhlasí.
2019 karikatura. Viz související článek.
Na svých webových stránkách také zveřejnili vybrané viněty ze soutěže #RiredeDieu / #MockingGod, které si můžete prohlédnout v této galerii.
V současné době je redakce týdeníku z bezpečnostních důvodů umístěna na utajeném místě a její zaměstnanci musí chodit s ochrankou.
V úvodníku nazvaném "Neuvěřitelné a univerzální" Riss připomíná, že"po deseti letech je Charlie Hebdo stále tady", a hodnotí, jak útok ovlivnil vývoj týdeníku.
Den po útoku jsme se ocitli zády ke zdi: Charlie Hebdo se z komentátora aktuálních událostí náhle stal politickým aktérem. Kdyby se Charlie zhroutil a zmizel, teroristé by vyhráli. Pokud se Charlie podařilo vzkřísit, teroristé neuspěli. Udržet noviny znamenalo ukázat, že myšlenky, za které jsme léta bojovali prostřednictvím textů a kreseb, nebyly jen řečmi, ale vyjádřením našeho nejhlubšího přesvědčení. Útok byl okamžikem pravdy, který prověřil pevnost našich myšlenek, a to navzdory utrpení a obtížím, které s sebou nesla nutnost obnovit redakci, jež byla neustále ohrožována a očerňována kritiky. Protože ideje jsou skutečné, prožité zkušenosti, ne jen krásná slova, která se deklamují nebo načmárají do úvodníku.
Satira má jednu přednost, která nám v těchto tragických letech pomáhá: optimismus. Když je vám do smíchu, je vám do života. Smích, ironie a karikatura jsou projevy optimismu. Ať se děje cokoli, ať je to dramatické nebo veselé, touha smát se nikdy nezmizí.
Laurent Sourisseau, známý spíše jako"Riss", se narodil v roce 1966 a v roce 1991 nastoupil do La Grosse Bertha, kde se seznámil s Charbem, Luzem, Cabuem, Philippem Valem a celým týmem budoucího Charlie Hebdo. V červenci 1992 se podílel na reedici Charlie Hebdo. V roce 2009, po odchodu Philippa Vala, se o vedení novin dělil s Charbem. Dne 7. ledna 2015 byl při útoku postřelen do zad a od té doby je redaktorem novin.
